Proč pořebuju zůstat naživu?
Minulý týden jsem potkala dámu, jíž pár dní předtím lékaři diagnostikovali rakovinu a „dali“ jí pár měsíců. Byla neuvěřitelná! (Už jen fakt, že jsme se nesetkaly v čekárně lékaře, ale v divadle, kam si vyšla s dcerou!)
Byla plná optimismu a víry. Ptala se na moji knihu i zkušenosti, hledala, jak celou nemocí projít co nejlépe.
V jedné chvíli jsme se zasekly. „Mně pomohlo se na něco těšit, za něčím jít. Jinak je ten strašně těžkej boj ještě těžší,“ vzpomínala jsem. „Doprčic, to já nic takového nemám!“ vypadlo z ní.
Vím, jak moc mi pomáhaly drobnosti - když mi kamarádi posílali termíny akcí, na nichž se se mnou uvidí, nebo plánovali společnou dovolenou, kterou si tak skvěle užijeme.
Tak jsme začaly hledat...
Uvědomila si, že si opravdu přeje zažít svatbu svých dětí a jednou se dočkat i vnoučat a že se na to moc těšíCÍTÍTE TEN ROZDÍL?
„Nemám konkrétní důvod, proč bojovat“ versus „Mám sakra dobré důvody, proč tu potřebuju zůstat“.Každej ždibek pozitivní energie je potřeba, když je člověk na dně. A když jich takhle poskládáme víc, má to ohromnou sílu.
Mimochodem - viděli jste sérii „Jak se dožít stovky“? Krom hromady dalších věcí je jedním z faktorů, které tam lidi spojuje, fakt, že mají plán, záměr, kvůli němuž tady chtějí být.
Dává mi to smysl. Vždyť proč by mě tady měl vesmír nechávat, když mu sama nedokážu říct, proč tu vlastně chci být?
Víte, proč tu potřebujete být vy? 
