Poslední dobou vnímám, že pokud se chci cítit dobře, nejjistější cestou je, postarat se o to sama. Vždyť já vím nejlíp, co mi dělá radost. A je mi úplně jedno, jestli má ta moje radost "reálný" základ, nebo ten je jen v mé fantazii. Radost je pořád radost, pocit je to stejný...

 

Takže dneska večer v zácpě na dálnici jsem si představovala, že ta kolona aut je vlastně fronta doktorů, který se jedou podívat na moje supr výsledky. Protože tak zdravého člověka prostě ještě neviděli .

Ráno, cestou z Jablonce do Prahy, jsem si do navigace nezadala jako cílovou destinaci Karlák, ale Dubrovník. Celou cestu mi svítil před očima. A hned jsem byla v duchu na cestě na dovolenou. Znáte ten pocit, že jo? Když necháte všedni starosti za zády a jen se těšíte...

 

A možná si řeknete, že jsem cvok. Ale zatímco ostatní byli ve svých autech otrávení, já se tetelila blahem.

A je mi úplně fuk, že to byl fejk. Ten můj pocit, ta radost v těle a úsměv od ucha k uchu, totiž byly skutečný